„Jsem jiný člověk! Včera večer jsem měl sraz mých nejbližších celoživotních přátel, byli jsme celkem 4 lidé. Toto setkání se koná jednou měsíčně již 30 let.

Se všemi našimi vzestupy a pády v životě je shromáždění vždy stejné. Bavíme se hlavně o našich a světových problémech.

Včera večer byl na našem shromáždění někdo nový a tím někým jsem byl já.
Byl jsem prostě jiný; Nevím, jak to vysvětlit. Cítil jsem se v míru. Nevěděl jsem, že nejsem v klidu, dokud jsem nebyl.

Moje ego se posunulo a byl jsem klidný a nebyl jsem vnitřně ani navenek agresivní/odsuzující. Moji přátelé se mě neustále ptali, proč jsem byl tak tichý, (šťastně tichý) nebo se na mě dívali a očekávali, že v určitých bodech rozhovoru něco řeknu.

Prostě jsem si užíval rozhovor, který jsem poslouchal.

Dva protichůdné názory na věc a necítil jsem potřebu vybrat si stranu nebo vyjádřit svůj názor. Ani jsem nevěděl, jaký je můj názor, protože jsem jen poslouchal, neanalyzoval nebo nepřemýšlel o reakci.

Nebyl jsem na stráži; Měl jsem větší respekt. Nevěděl jsem, že nejsem, dokud jsem nebyl.

Tento klidný duševní klid je opojně krásný a z nejhlubšího nitra srdce a duše vám děkuji.

Není to roztříštění; spíše je to otevírání krabice a pouštění mraků.

Jsem věčně a navždy vděčný."